Na první letošní vodu jsme vyrazili v sobotu 14.2. a to tak,že nejprve brzo ráno jsme eskymovali v Benešově v bazénu a potom jsme jen popojeli do starého dobrého Týnce.Bylo nás devět a jeden perfektní fotograf ze břehu.Jeli jsme Sázavu za mnoha různých vodních stavů,ale tohle nikdo nezažil. Nad jezy ,kde řeka příliš nefrčí,byl velice pevný led.Teplota vzduchu byla asi 14 stupňů Celsia,což bylo velmi příjemné.Vždy když jsme chtěli sjet jez,bylo třeba dojít až nad něj,nastoupit do lodě a nakonec se odstrčít do vody.Zažili jsme u toho mnoho legrace.

Počasí je stále bezva,a tak jsme neváhali a vyrazili do Krkonoš.U Jizery jsme usoudili,že je moc suchá a popojeli jsme proto na Tanvaldskou Kamenici. Tam jsme se rozhodli jít na věc. Bylo nás deset.Všichni jsme jednotně zvolili úsek z Plav do Jesenného.Bylo to perfektní svezení za příjemného počasí.Jedinné slabé místo celé této akce bylo v jednom kajaku od Železného,který ač z PVC, nevydržel teplotní rozdíly a evidentně vadou materiálu prasknul.Jeho "šťastný" majitel musel dojít pěšky až do Navarova se svým zraněným strojem na zádech.Tam si sedl do putyky a na sekyru se začal občerstvovat, doufaje při tom,že ho vyzvedneme s penězi.Unaveni jsme večer přijeli domů,ale po malé pauze jsme se sešli a v jednom volném bytě na Žižkově jsme čekali na brzké ráno, kdy jsme vyrazili na naganské finále na Staromák.

Další a tentokrát už masová oficiální akce je Jizera na Velikonoce.Stav vody celkem jde,počasí také,a tak nám nic nekazí dobrou náladu.Různě se rozdělujeme na skupiny.Někteří odjíždí na Kamenici,jiní zůstávají na Jizeře.Vše probíhá hladce až na jednoho kolegu,který měl smůlu a zničil dva kajaky a sice plastové.To se ještě nikomu nepovedlo.V pondělí nám sněžilo a nikomu se na vodu nechtělo.Ráno jsme řádně koledovali a získali jsme nějaké to vajíčko.

Je tu druhý květnový víkend a to znamená,že vyrážíme na Šumavu,do překrásného okolí řeky Otavy.Scházíme se ve čtyři hodiny u školy,připravujeme lodě k naložení na vlek.Nebyl by to snad náš zájezd autobusem, abychom se nezdrželi nějakou opravou.Tentokrát se ukázalo,že autobus má nevyhovující zásuvku na eletriku k vleku ,a tak Pepa s Kendou vyráží rychle do patřičné prodejny pro novou.Odjíždíme skoro v osm hodin.Pan řidič je bezva,valí to co se dá,jakoby také spěchal do kempu na jedno.Za tmy stavíme stany a jdeme po menším občerstvení spát. Vodní stav je velmi nízký, zato počasí nemá chybu. Jasno a slunečno, na obloze ani mráček, teplota asi dvacet pět stupňů Celsia,prostě paráda.Dělíme se na dvě skupiny.První jede prozkoumat Čeňkárnu,je-li vůbec v korytu dost vody a druhá jede klasicky z kempu do Sušice.Jízda je to technická a velké laminátové deblovky musí být stále napozoru před kameny a mělčinkami.V celém týmu je perfektní nálada,nic nenasvědčuje tomu ,že se počasí zkazí.V sobotu někteří kromě sjíždění části řeky vyrážejí na příjemnou procházku po šumavských stráních, kopcích a hvozdech.Večer si pečeme buřtíky,kdo má žízeň odchází za orosenou sklenicí Velkopopovického kozla,prostě si každý dělá,na co má chuť.V neděli se končí u jezu nad Sušicí a po navázání za neutuchajícího šajnění odjíždíme,nabiti optimismem a dojmy z podařeného dlouhého víkendu, zpět domů,do Prahy,do...

Skupina, která se chystá odjet na červenec do Norska si naplánovala cvičný pětidenní výjezd na Rakouské toky.Dali se dohromady čtyři,ale těsně před odjezdem dostal jeden účastník zákeřnou chorobu,a tak se "Norům" podařilo ukecat mě.V úterý v noci jsme dojeli k pro nás nové řece Kumme Steyrling,kde jsme rozbalili spacáky.Ráno jsme zjistili,že tento přítok Steyru je velmi suchý,a tak jsme pokračovali na starý známý Steyr, který měl nejvíce vody, co vůbec pamatuji.Pak následoval oblíbený Teichl, na který mělo doposud spoustu lidí nevalné vzpomínky (včetně mě). Tentokrát měl vodu a bylo to vcelku záživné.Druhý den se pro velký úspěch opakoval Steyr.Následuje přejezd k další novince ,a sice ke Gollingbachu s obtížností II-III.Voda je dobrá,teče rychle a vracáky by se daly spočítat na prstech jedné ruky.Nesměl nás překvapit ani strom napříč za ostrou zatáčkou. Fantastickou krajinou s mnoha převýšeními pokračujeme k další naplánované novince Donnersbachu (v překladu to znamená Hromský potok),který měl obtížnost WW II.Zajímavé na něm bylo zdolávání jedné větší kaskády,jednoho vyššího jezu a dalších osmi kamenitých stupňů,to vše na osmi kilometrech řeky.Jíme u auta na parkovišti a máme v úmyslu pokračovat směr Salza.Ve Wildalpenu jsme ale zaskočeni relativně nízkým stavem vody,který taky nepamatujeme.Navíc se po ránu výrazně ochladilo a my jsme usoudili,že si protentokrát Salzu odpustíme.Při cestě domů jsme se ještě podívali na velice pěknou říčku,zasazenou do kouzelné scenérie čarokrásných Alp, na Erlauf.

Současně s námi jela další skupina na Labe do Krkonoš.Moc si to pochvalovali, že byla čistá voda a bylo jí hodně.Co nás čeká dál.Sázava je suchá tak to zřejmě vypadá na červnové Veltrusy. Je tomu skutečně tak a my vyjíždíme na veltruský kanál.Je to bohužel jednodenní akce, protože v sobotu hustě pršelo. Brázdíme kanál mezi brankami i mimo ně.Spokojeni se večer vracíme do Prahy. Jaro je pryč a čeká nás velká voda. Letos se dělíme na dvě skupiny. Norsko a Rakousko.