Letní voda očima Tomáše Jaroně

Letní voda očima T.J.

sobota 28.6 ||| neděle 29.6. ||| pondělí 30.6. (Lieser) ||| úterý 1.7. (Rienza) ||| středa 2.7. (Ubaye) ||| čtvrtek 3.7. (Ubaye) ||| pátek 4.7.(Durance) ||| sobota 5.7. ||| neděle 6.7. (Guisane) ||| pondělí 7.7. (Drac) ||| úterý 8.7 (Simme). ||| středa 9.7. (Vorderrhein) ||| čtvrtek 10.7. (Saalach) ||| pátek 11.7.

sobota 28.6.

Dějiny se opakují.Stejně jako loni,tak i letos jsme se nevyhnuli problémům s brzdami.A jako obvykle se to našemu zkušenému teamu mechaniků nepodařilo rozchodit.Naštěstí náš pan šofér našel bržděnou maringotku,ze které vymontoval potřebnou součástku a vše se podařilo opravit až v neděli dopoledne.Všechny krámy jsme nanosili za dveře do školy (včetně malých lodí) a strávili noc v prostorách gymnázia.

neděle 29.6.

Je poledne,motor běží a Tonda začíná jako obvykle svým:"Takže přátelé".Nabíráme směr Dolní Dvořiště a hurá vpřed! Na hranice jsme dorazili v 15:41.Celníci byli mladí,perspektivní a nedělali žádné problémy.Budeme si pamatovat,že stačí po vstupu orgána do autobusu zamávat zvesela pasy.Všichni jsme ocenili usměvavou tvář rakouského celníka.Autobus si drží kurz Salzburg a posléze Spittal.Panuje v něm všeobecně dobrá pohoda,kterou nezkalí ani teploty nad třicet stupínků Celsia.Alíšek drží láskyplně plyšového medvěda,ale nehovoří s ním.A medvěd je smutný.A Vanda je veselá.A Radek hraje na kytaru a je také veselý,i když hraje smutně.Lukáš už nehraje,ani není smutný a já se musím posilnit,abych byl veselejší.Bruthans je čerstvě oholený.Klára zpravuje plavky a ze Sedloně se stává překladatel.Bonton ladí.Pepa spí.Vanda začíná být nechutně chladná,především od nohou.Autobus stále jede.Pan řidič nespí.Co se děje za mnou netuším,jelikož jsem líný se otočit.U Lieseru se ubytováváme pod mostem v lese.Během noci nás neúnavně otravuje pršení.Byli i tací,kteří vykrysili pod vlek.

pondělí 30.6.

Snídáme.Nejodvážnější a nejotrlejší borci,neštítící se ledové vody ani krve,vyrazili v 10:00 prozkoumat pro nás doposud neznámý horní úsek Lieseru.Hojně se bodovalo,k vidění byl mimojiné Alíšek,připlácnutý na skálu a v zápětí krysící.Marně jsem ho varoval:"Pozor zákruta!".Zvýšený stav vody způsobil,že se dolní úsek stal jednodušším,a tak jsme si ho se Švejkem odpustili.Když jsme se všichni ve zdraví sešli dole na parkovišti,neváhali jsme uspokojit naše pobrukující si žaludky.Asi kolem čtvrt na šest jsme vyrazili směr Itálie.Odjezd zkalil pouze fakt,že dva nezodpovědní pánové,které snad ani nebudu jmenovat,ztratili klíček od zámku,který drží lanko,jímž se zamykají lodě na vleku.A tak vydal Tonda pokyn,že Svoboda s Mátlem pořídí nové zajištění zde a za valuty.Všichni se začínáme těšit na italskou Rienzu.Do busu jsme přibrali dva stopaře.Tvrdí,že nic špatného si o nás nemyslí.Jmenují se Robert a Honza.Autobus má dlouhou cestu a produkty Jirky Klanici jdou rychle na odbyt.Lence se líbí okolní kopce a v mracích na pravo lze spatřit Grossglockner.Viděli jsme také Drávu a Isel.Autobusem prochází zpráva,že Karel si sednul.Samozřejmě,že to není pravda,ale je to nejelegantnější forma,jak požádat o pauzu na čůrání.Na rakousko - italské hranice jsme dorazili v 19:30.Místo noclehu je nedaleko od místa,kde hodláme zítra nasedat.Ve 21:45 začínáme uvažovat,kde budeme nocovat.Za tímto účelem naše skupina nachází příjemné zákoutí pod stromy.V autobuse zůstali naši mladí,z nichž hlavně Pavlínka ne a ne spát.Podle výpovědi svědků svým hlučným projevem rušila kde koho,včetně pana řidiče.

úterý 1.7.

Příjemné zákoutí pod stromy se ráno ukázalo jako součást soukromého pozemku.V okamžiku kdy přiběhl nezajištěný štěkající vlčák jsme začali uvažovat o odchodu.Vlčák pochopil,že se ho nebojíme,a tak nás nechal.Po snídani jsme zjistili,že nemáme kompletní příslušenství k raftu,a tudíž jej nebylo možno použít.Bylo rozhodnuto,že Rienz je řeka pro všechny.Ovšem ne zcela odpovídalo hodnocení WW I-II,a tak se tu a tam stalo,že i ti nejotrlejší borci plavali a nebylo v jejich silách udržet plovoucí plavidlo pod kontrolou.Za zmínku stojí záchraná akce Ondřeje N.,který neváhal použít svojí výstroje k převozu mojí lodě na druhý břeh.To vám teda řeknu,vlny to byly jako prase.Po dojezdu,za drobného poprchávání jsme se namazali Vandinou indulonou,která poněkud páchla.Ve 14:00 jsme vyrazili směr Francie.Stravovali jsme se na dálničním odpočívadle,o kterém Alíšek prohlásil,že tudy za mlada projížděl stopem.Naši milí stopaři nás opouštějí ve 20:42 právě ve chvíli,kdy si jako na potvoru sedlo několik lodí najednou.Dokonce si sednul i Švejkův kajak přivázaný natvrdo.Tonda dokonce zažertoval,že majitele oněch lodí nepustí zpět do autobusu.Vanda má již druhý den neuvěřitelně studené nohy.V noci dojíždíme na odpočívadlo asi třicet kilometrů od Torina.Zastávka je nezbytná,jelikož pan řidič musí pauzírovat.Ke spaní se ukládáme v rozlehlém areálu odpočívadla ve 23:00.

středa 2.7.

V 6:21 většinu lidí probudil ranní lijáček.Petru probudil bratr v 6:23.Martin Sedlák tvrdí,že si pamatuje na doby,kdy jsme ještě byli v Praze.Klára je ještě trošku ospalá,ale to během dne přejde.Kateřinka nezapomíná na pedikúru ani v autobuse,a proto si zlomila nehet na levém dolním prostředníčku.Ukazuje se stále zřetelněji,kdo v noci pokousal Vandu.Postaral se o to Alíšek a několik komárů.V 7:00 vyrážíme na další putování.V 9:15 překračujeme italsko - francouzké hranice.Autobus nemusel ani zastavit,závoru jsme měli otevřenou.V okamžiku,kdy jsme vytáčeli ty nejatraktivněšjší zatáčky v průsmyku,na silnici se zjevilo velké stádo krav tři oslové a pět psů.S příjezdem do Francie jsem si natrhl nohu o bicykl a v nemocnici v Barcelonette jsem obdržel šest stehů.Opravdové drama nastalo až na dnešní řece pro všechny Ubayei.Avisované WW I-II se ukazovalo místy jako poctivá trojčička.Kvantitativně předimenzované nakumulování deblovek v průseru aktivovalo reakci domina,která způsobila mnoho bodů.Brudy s Lenkou,Kubísek s Pavlínkou,Hanka s Tomášem,Benešovi,kterým údajně pomohla Alenka nemístným nacházením se v kritickém prostoru,tihle všichni jednom vyplavali a ani nedokončili plánovanou etapu.Relativně nejhůř dopadla posádka Veselých,kdy Vandě krysa nepěkně pokousala ruku a Lenka ji neváhala doprovodit do nemocnice.Bonton je zavázaný elastickým obinadlem na kotníku,Kateřinka pajdá víc a víc,prostě nám neustále přibývají mrzáci.Odpoledne jsme kapánek improvizovali,až jsme našli příjemné místo na kempování.Světla ještě využívají lamináti na drobné opravy.K dobré náladě notně přispíval Arnošt mladší,když dával v autobuse k lepšímu jeden evergreen za druhým a skončil,až když pan řidič začal usínat.

čtvrtek 3.7.

Kvuli nočnímu dešti se odjezd posunul o půl hodiny na 9:00.Pro velký úspěch byla zařazena na program opět řeka Ubaye.Tentokráte se sjížděný úsek prodloužil o třináct kilometrů do Les Thuiles.Dále jsme si prohlédli a vyfotili soutěsku na dolním úseku před přehradou,která je označována jako WW V-VI.Asi třicet kilometrů od další plánované řeky Durance vaříme a budeme i spát.Zase to vypadá na nepříjemný lijavec,takže stavíme stany a jiné střechy.Ondra řídí v autobuse zajímavou diskusi o tom,co všechno se může stát s Vandiným zraněním.Ukazuje se (v 18:24 ),že Aleš je poněkud teplejší.Sám o sobě tvrdí,že fakt teplý je.Ovšem v okamžiku,kdy opustil autobus,ihned schládl.V autobuse panuje dobrá nálada,v rádiu hraje mix ze šedesátých let.Potkali jsme partu šílenců (Kuře a spol),kteří se chystali projet výše zmíněnou soutěsku.Se setměním jsme se odebrali se na ložata.

pátek 4.7.

Vstáváme před půl osmou a těsně po osmé vyrážíme vpřed.Já s Vandou odcházím stopovat do Embrunu do nemocnice na převaz.Ostatní nasedají na Durance.Ondra je přesvědčen,že je to řeka pro všechny.Rychlá vlnitá voda způsobila,že si některé deblovky daly kurz v plavání.Za zmínku stojí posádka Benda+Kysel,jejichž pobyt v řece mimo jejich zelenou metuji trval skoro kilometr. Durance - Petr

Některé malé lodě si zablbly na "díře",která je neúnavně vyplivávala.Následné obzvláště hnusné deštivé počasí urychlilo jinak zdlouhavé nakládání.Následuje přejezd do tábořiště na řece Guisane u Le Casset.Počasí se podezřele zlepšilo a na tábořišti,mimojiné s bombastickým panoramatem na všech stranách,se jedlo,pilo a opravovalo.Jsme také tak trošku zaskočeni výraznějším ochlazením,než na jaké jsme v těchto měsících zvyklí.Je tu skutečně vysokohorské prostředí,když si uvědomíme,že se pohybujeme téměř ve výšce Sněžky.Skupina nadšenců,která uviděla na jedné z okolních skal vodopád,se rozhodla podívat se mu na zoubek.Vrátili se skoro za tmy.Večer bylo veselo.Vzhledem k zítřejší nucené pauze autobusu nebude poránu žádný kvalt,a tak si poležíme.Ke spaní se ukládáme asi hodinu po půlnoci.

sobota 5.7.

Ráno nás přivítalo obzvláště vypečené počasí.Proudy vody se valily furt a furt.Poprvé musím v neodkladné záležitosti opustit stan v 11:22.S několika kolemjdoucími (Heřmánek,Novák) se shodujeme na teplotě kolem devíti stupínků Celsiouška.Hned po ránu,když jsem měl ještě půlnoc a zřejmě ještě nepršelo,vyrazila dvanáctičlená parta na pěšárnu.Asi to nebude uplně ono v tomto nečase,no uvidíme,s jakou se vrátí.Náš velký stan se opět stává centrem společenského života.Martin vyrábí svařák,děláme si párky s kečupem,je tady paštika,sardinky,vaječný cognac,marmeláda a jiné pochutiny.Právě když se mělo jít podle plánu na vodu,dokončili jsme polévku s játrovými knedlíčky.Vzhledem k Vandině omezenosti jsme jí s Petrem a Martinem zapnuli džíny,Alíšek vytvořil drdol a jen Jirka se zdržel,protože na Vandu nedosáhl.Martin málem zabil Alíška plnotučnou hořčicí ve skle.Je 17:10.Na to že nic neděláme,máme zase hlad.Sedlouš se dal iniciativně do vaření,jelikož Klára je někde v čudu.Bude slepičí vývar s čertovským kořením.Nemám ucelenou představu o dění v okolí,protože až na nutné vyjímky neopouštím stan.Je 18:15 a to je čas,kdy se nám vrátila Klára z výletu.Snad nám udělá něco dobrého na zub.Také ostatní výletníci se ve zdraví vrátili,takže dnes odpadá návštěva nemocnice.U nás ve stanu panuje příjemná a přáteká atmosféra.Na večerní poradě se rozhodlo,že se zde zůstane o den déle a za každou cenu se sjede Guisane.A je čas na večeři a my máme segedín s vrtulkama.Začíná se u nás scházet pěkná sebranka.Hrajeme si na Indiány.Rozdali jsme si jména.Já:Old Shatterhand,Martin:Old Surehand,Jirka:Old Firehand,Honza:Old Secondhand,Aleš:Vinnetou,Brudy:Tangua,Lenka:Ribana,Klára:Nšo-či, Petruš:Klekí-Petra,Bonton:Dunivý Hrom a Ludva byl Tašunko Sapa.Na stvrzení přátelství mezi zůčastněnými byla vykouřena dýmka míru.K sehnání byla mimojiné i ohnivá voda.

neděle 6.7.

Probouzíme se do pěkného nedělního jitra.Sluníčko svítí ze všech stran,pofukuje svěží vánek a toliko od Val d Isére se ženou nepěkné mraky.Neváhal jsem a ve frišné vodičce jsem smočil horní polovinu těla. Guisane - Nadržení dravci v gumě

Ze včerejška abstinující vodáctvo se s chutí vrhlo do poněkud vlhčích neoprénů,aby mohli vyrazit na řeku.Naše skupina dočastně nepádlujících vyrazila do Brianconu na nákup vína a baget a především doprovodit Vandu do nemocnice na převaz.Ještě pár návštěv nemocnic a budu schopen objektivně hodnotit kvalitu zdravotnictví v Alpách francouzských.Na pohotovosti se nás ujal mladší lékař,kupodivu hovořící anglicky a elegantně nám oznámil,že ho v neděli takové banality jako jsou převazy nezajímají.Pozornost by snad zbystřil při infarktu nebo viru Ebola.Po dostopování z města zpět do tábora nacházíme jen Heřmiho,od kterého se dovídáme,že se řeka líbí a všichni kromě deblovek jeli ještě jednou.Slunce šajní a my ležíme před stanem a koštujeme Le vin rosé.K ucelené zprávě o dnešní řece používám agenturu Švejk:"Horní tok říčky byl mělký,rychlý s četnými vlnami ovšem bez vracáků,tudíž se vodácká jednotka pohybovala celkem rychle.Idylka byla přerušena těžším úsekem,který prověřil a)Brudyho,b)Brudyho pádlo,c)kajak kolegy Váni.a) a c) zkončili rychle ve vracáku,b) pronásledoval Alíšek dalších šest set šedesát šest metrů." Večer se ještě trošku muzicírovalo ve stanu u Kateřinky a pak se šlo do hajan.

pondělí 7.7.

Den jsme zahájili infarktovým budíčkem v 6:00.Vše se pobalilo,uklidilo a vyjeli jsme směrem k řece Drac.V Gapu jsme si udělali malou pauzičku,aby si Vanda mohla nechat převázat ruku.Kolem jedenácté jsme konečně dorazili k "Drakovi". Drac - Kateřinka

Od Kláry dostávám speciální hydrofobní obvaz složení mimojiné z igelitové tašky a rychlolepení,abych si taky trošku užil živlu vodního.Na raftu zaujímám pohodlnou polohu,aby noha nebolela. Drac je kamenitější,techničtější a o vlny,válečky a sbírání bodů není nouze.Za zmínku stojí Martin s Klárou,kteří si vychutnali situaci,kdy kormidelník s lodí se ocitl na jednom břehu a háček s oběma pádly na druhé.Počasí nám neuvěřitelně přeje.Je hic jak prase.Už mě pěkně pálí ramena.Zdá se časově nereálné stihnout ještě k večeru část Isére,a tak upravujeme program a valíme přímo přes Albertville směr Švýcarsko.Ideální na spaní,opravování i vaření je malé odpočívadlo mezi Albertville a Chamonix.Dnes naše skupinka nevaří,protože Klára s Martinem mají co lepit a já s Alíškem somrujeme u ostatních skupinek.Po setmění rozbalujeme spacáky a za tichého hovoru pozvolna usínáme.

úterý 8.7.

Opět vstáváme v 6:00 a neohroženě udržujeme směr Švýcarsko.V autobuse snídáme a po krátké pauze v Chamonix míříme čarokrásnou přírodou s Mont Blancem v pozadí na francouzko - švýcarské hranice.Po jedenácté hodině jsme byli odbaveni helvétskými orgány a zahájili jsme sjezd do údolí.Ovšem v půli kopce se ukázalo,že náš autobus už není žádný mladík.Poslušnost odepřela motorovka a brzdy se kapku zahřály.Dobu jejich chladnutí jsme strávili v plodném dialogu ve stínu autobusu.Poté jsme velmi obezřetně pokračovali kopcem nekopcem mezi vinicemi.A to už se před námi tyčí další průsmyk,ve kterém jsme měli problém už při stoupání.Náš jedenáct let starý produkt národního podniku Karosa Vysoké Mýto se pro jistotu přehřál.Kdyby to uměl, určitě by se z toho vedra ještě posral.Zpožděný odjezd již ochlazeného autobusu zapříčinili Bruthansovi,když se jim neobvykle protáhlo vynášení odpadků.Díky náročnosti terénu a následné neschopnosti autobusu se s ním vypořádat,jsme k Simme dojeli až v 16:04. Simme - Kuba

Vzhledem k stabilnímu příjemně teplému počasí bylo rozhodnuto,že ještě dnes na vodu nakonec vyrazíme.Na raftu jedeme v pěti,protože na porcelánu vezeme v pádlování omezenou Vandu.Simme je příjemná řeka plná vlnek,válečků,vracáků,zatáček a sem tam je nezbytně nutné vyhýbat kamenům.Za zmínku stojí vykrysení Aleše Mátla,který opět nezvládl situaci ve válci.Není zas tak dobrý jak se domnívá.Po osmé hodině končíme v Erlenbachu a kolem půl desáté ještě večeříme.Nocleh povolený majitelem pozemku se koná na pile pod střechou mezi pryskyřicí vonícími trámky.Je teplá příjemná noc."Na nebi září hvězdy,mlhoviny a hvězdokupy" básní Martin těsně před tím,než se odebral do říše snů.

středa 9.7.

Pro změnu stáváme v 6:00,nasedáme do autobusu a vyrážíme směrem k Vorderrheinu.Vzhledem k tomu,že se ukázalo,že autobus není schopen zdolávat horská sedla a to jak nahoru tak i dolů,bylo nezbytné zvolit okružní jízdu na Chur po dálnici relativní rovinou.Šestnáct kilometrů od Ilanzu nám vychází neodložitelná třičtvrtěhodinová pauza.U silnice máme vodopády,jichž se využívá k omočení hlav,případně ostatních částí těl.Někteří využívají přestávky k vaření.Kateřinka si ochočila motýla a padlo na ni podezření,že ho chce uvařit a sníst.Přičemž všichni víme,že by to nejraději chtěla udělat s koněm.Petruš využívá prudkého slunce k opalování.Prostým osahem jejího těla jsem odhadl aktuální teplotu na 65 stupňů C. Kolem druhé hodiny vyrážíme na vodu. Vorderrhein - Jirka

Hned na úvodním stupínku se podařilo prásknout raft,bodovala i deblovka,takže jsme uplně svižně nevyrazili.Vorderrhein je široký,vln je dostatek,válců také.Většina lidí přenáší jedno nepříjemné místo.Jedná se o zatáčku,kde se proud opírá a tříští přímo o skálu.Kateřinka ostře vynadala svému bratrovi za to,že se do toho bezhlavě vrhnul,aniž by rekognoskoval.Pak jsme pokračovali pěkným úsekem,sevřeni z obou stran vysokými stěnami,které pokrývaly netknuté lesy.Nevyskytly se žádné větší problémy,a tak jsme kolem šesté dojeli do Taminsu,kde nás na břehu očekával pan řidič a oba Arnoštové.Převlékání a nakládání zpomalila epizoda,kdy nešly otevřít dveře autobusu (uniklo příliš mnoho vzduchu).Naštěstí jsme otevřeným okýnkem prostrčili Jirku Srbka a ten za potlesku okolních diváků otevřel.Pan řidič má povoleny ještě tři hodiny jízdy,tak neztrácíme čas a pokusíme se přiblížit se co možná nejblíž k Saalachu.Na švýcarsko - lichnštejnských hranicích jsme v 19:31.Mají tu svědomité celníky,kteří milují svou práci.Poté co nám zkontrolovali kde co,dostáváme první a poslední razítko do pasu.Najíždíme na dálnici směr Innsbruck.Autobusu rovina svědčí,a tudíž se sebe vydává maximum.V deset večer zastavujeme na odpočívadle asi čtyřicet kilometrů před Innsbruckem.Někteří hladovci ještě vaří párky nebo polévku.Zahaleni tmou usínáme ve svých spacáčcích.

čtvrtek 10.7.

Nebyli bychom to ani my,abychom zase nevstávali v 6:00.Vyrážíme na nám naprosto neznámou a ještě ke všemu bohužel poslední řeku Saalach.Za jízdu je nutné zaplatit drobný poplatek ve výši 25 ATS,protože bodeme po vodě překonávat státní hranice. Je poslední den,je to řeka pro všechny. Saalach

Startujeme před čtvrt na dvanáct.Na horním úseku vyplaval Ludva tak nešikovně,že si pochroumal ruku a rozbil brýle,takže předčastně skončil.Saalach je příjemná voda s vlnkami a válečky,tu a tam se objevil nějaký kamínek.Celkem slušně se ještě bodovalo a my na člunu jsme používali házecí pytlík k záchraně plovoucích i bezmocných.Za zmínku stojí posádka Neumann-Konečná,která vyplavala celkem pětkrát.Zajímavý byl průjezd rakousko-německých hranic.Na šutru u vody seděli čtyři celníci,které jsme družně pozdravili a oni naše pozdravy opětovali.Před čtvrtou hodinou jsme za silné bouřky ukončili plavbu,takže nakládání bylo velmi rychlé.Mokro a slizko způsobilo,že se okruh zraněných ještě na poslední chvíli rozrostl o Lukáše,který při nakládání spadl z vleku přímo na vývody od vzduchu a pochroumal si záda a mezi lopatkami si natrhl kůži.Naše zdravotnice si i s tímto pacientem poradily,i když už neměly téměř žádný materiál na obvazy.Před Salzburkem dáváme dvouhodinovou pauzu na vaření.Notně prší,a proto nám jako kuchyně slouží autobusová zastávka.Díky tomuto nehostinému lijavci jsme museli odložit křtění nováčků na příhodnější dobu.V 19:15 parkujeme v Salzburku,kde se potloukáme až do půlnoci.Budíme pozornost komorní hudbou na náměstí pod hradem, přehlušili jsme i zkoušku jakéhosi baletu nevalné úrovně o kousek dále.

pátek 11.7.

Těsně po půlnoci opouštíme Solnohrad a míříme si to neochvějně k domovu.Do záplavami sužované republiky vstupujeme ve tři hodiny ráno.Z příjemného podřimování nás vytrhuje až český celník,který dal pokyn,aby se v uličce rozsvítilo a pak prošel po bednách až dozadu a fotografie v našich pasech probodával jízlivým pohledem psychiatra Chocholouška.Po šesté hodině ranní přijíždíme do Prahy.Autobus je třeba uvést do stavu použitelnosti pro další turisty.Takže vytřít,vyházet všechny papíry a další bordel,který se tam za těch pár dnů objevil.Laminátové erární lodě se před uložením opravují a my se pomalu rozcházíme,abychom se zase sešli v 19:00 na závěrečném večírku ve Vršovicích u Kláry.Promítaly se jako vždy záběry z právě zkončeného zájezdu,hrálo se a zpívalo. Byli vyhlášeni vítězové práskacího poháru.Suveréně zvítězili s 51 body posádka Hanka Konečná a Tomáš Neumann.Jako cenu si odnesli na řece Drac ulovenou vodáckou helmu s autogramy Jury Práskacího poháru.Po půlnoci se ještě promítal Poklad na Stříbrném jezeře. Je sobota 8:53.Byt se zvolna vrací do původního stavu a přátelé vodáci se pozvolna loučí jen proto,aby se při další příležitosti opět ve zdraví sešli.

AHOJ

Tomáš Jaroň 1997

Zpět